ETZ-Programm ETZ-Programm

Plán města

Hrad

Hrad

Gotický hrad byl založen v polovině 13. stol. jako strážní bod v blízkosti obchodní stezky. Stojí na 50 m vysokém ostrohu a je obehnán mohutným 14 m hlubokým příkopem. Po prvních majitelích, Landštejnské větvi Vítkovců, převzal hrad i panství významný český rod Rožmberkové. V 15. a 16. stol. byl hrad několikrát poškozen vojskem a přírodními katastrofami. Krátce byl majetkem Švamberků a poté připadl i s novohradským panstvím rodu Buquoyů. V té době již nesloužil rezidenčním účelům, ale byly zde úřednické byty, sídlo hraběcí lesní správy a buquoyský archiv. Na konci 20. stol. prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí a nyní jeho interiéry lze navštívit v rámci dvou prohlídkových tras.

Kovárna

Kovárna

Kovárna je poprvé připomínána roku 1719, kdy jí vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř dvě stě let. Poté objekt sloužil k bydlení. V r. 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V současné době ji má v pronájmu obecně prospěšná společnost Rožmberk. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky. Kromě letních měsíců se kovárna otevírá veřejnosti i při jiných příležitostech jako jsou vánoční a velikonoční svátky a další řemeslné akce. 

Rezidence

Rezidence

Na místě dnešního objektu Rezidence stávalo nejprve několik samostatných panských domů, které zde nechali postavit Rožmberkové. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634 – 1635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdaleny Buquoyové rozené di Biglia, která při příchodu do Nových Hradů r. 1626 odmítla obývat již nevyhovující hrad. Buquoyové v rezidenci sídlili až do začátku 19. stol., kdy se přestěhovali do nově vybudovaného zámku. Poté byla rezidence využívána jako kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců. Po roce 1945 ji užíval lesní závod. Dnes je objekt zcela zrekonstruován a slouží návštěvníkům jako wellness hotel a restaurace. 

Klášter Božího Milosrdenství

Klášter Božího Milosrdenství

Zakladatelem Kláštera Servitů byl vnuk Karla Bonaventury Buquoye, Ferdinand, který byl na válečném tažení proti Tukům r. 1664 těžce raněn. Tehdy učinil slib, že v případě svého uzdravení založí klášter ke cti Panny Marie. Základní kámen kláštera byl položen 27. května 1678. Klášter sloužil svému účelu až do r. 1945. Po 2. svět. válce bylo 12 řeholníků odsunuto a klášter se stal sídlem pohraniční stráže. Obnova kláštera v 90. letech je spjata s osobou pátera Bonfilia, který se stal symbolem pro celé město. Jeho energie a neutuchající optimismus vedly nejen k obnově objektu kláštera, ale také k návratu duchovních hodnot, které svým příkladem reprezentoval. Se smrtí pátera Bonfilia v r. 2005 zamřel poslední servita v České republice. Na mariánskou tradici novohradského kláštera navázalo společenství papežského práva „Rodina Panny Marie“.

Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Petra a Pavla

Farní kostel sv. Petra a Pavla je v Nových Hradech poprvé připomínán roku 1284. Tato raně gotická stavba však byla spolu s městem zničena husity r. 1425 a vojskem Zdeňka ze Šternberka r. 1467. Nová stavba byla dokončena okolo roku 1590. Z této doby pochází švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. R. 1726 došlo k sesazení poškozené renesanční střechy věže a nahrazení typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou. Interiér tvoří ranně barokní zařízení z 2. poloviny 17. stol. Na hlavním oltáři z r. 1678 je umístěn uctívaný obrázek Panny Marie Záblatské, který vynesl Karel Bonaventura Buquoy r. 1619 z hořícího domu v bitvě u Záblatí. Uprostřed presbytáře je na podlaze deska z červeného mramoru, která kryje rodinnou hrobku rodu Buquoyů. V hlavní lodi kostel se také nachází hrobka řeholníků řádu servitů z r. 1748.

Barokní lékárna

Barokní lékárna

Tradice lékárenství v Nových Hradech sahá až do poloviny 17. stol. V té době František Leopold Buquoy zřídil tzv. dvorní lékárnu v části Rezidence na náměstí. Ta byla bohatě vybavena nejen léčivým materiálem, ale také technickým zařízením a nádobami. Později se přestěhovala do kláštera a byla provozována servity. V roce 1775 byla zřízena lékárna nová v domě na náměstí a ta fungovala až do konce 2. svět. války. V 60. letech minulého stol. byla zrušena a její inventář uložen v prostorách hradu. V roce 1998 bylo rozhodnuto umístit tuto barokní apatyku do části zrekonstruovaného domu v těsné blízkosti náměstí. Můžete ji navštívit nejen za účelem nákupu voňavých bylinek a čajů, ale hlavně pro potěchu oka. 

Zámek

Zámek

Zámek je empírová trojkřídlá dvoupatrová stavba s jednopatrovými přístavky při bočních křídlech, která sloužila hraběcí rodině Buquoyů k rezidenčním účelům od postavení r. 1806 do r. 1945. Z reprezentativních sálů v 1. patře je velice zajímavý okrouhlý salón zvaný „modrý“. Tato dvě patra vysoká místnost, zakrytá bělomodrým pruhovaným plátnem, má připomínat polní stan z dob největších vojenských úspěchů předků. Významný je i divadelní sál s hledištěm pro 120 osob. Patří mezi tři poslední existující empírová divadla v České republice. Zámek byl po r. 1945 zkonfiskován a v době občanské války v Řecku (1948 – 1955) se stal domovem pro řecké děti. Poté sloužily prostory střední zemědělské škole. Dnes zde sídlí Akademické a univerzitní centrum. Reprezentativní sály zámku jsou přístupné veřejnosti pouze v rámci pořádaných koncertů či výstav. 

Hrobka

Hrobka

Buquoyská hrobka postavená v letech 1902 - 1904 v pseudogotickém slohu stojí na východním konci novohradského hřbitova. Hrobka má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika Panny Marie, zhotovená podle návrhu Maxe Švabinského. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským znakem neseným párem gryfů a rodovým heslem: „Dieu et mon roi“ (Bohu a mému králi). V hrobce, kterou nechal vybudovat hrabě Karel Bonaventura Buquoy (jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře) je dodnes umístěno osm rakví s tělesnými pozůstatky Buquoyů (tři manželské páry) a jejich příbuzných, sourozenců z rodu Cappy. další členové rodu Buquoyů zůstali uloženi v původní rodinné hrobce, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena v novohradském kostele v 17. století. 

Terčino údolí

Terčino údolí

Národní přírodní památka Terčino (Tereziino) údolí byla vyhlášena v roce 1992 (jako státní přírodní rezervace již v roce 1949) na rozloze 139,29 ha. První úpravy volné krajiny v romantickém údolí řeky Stropnice se uskutečnily na popud hraběnky Terezie Buquoyové v roce 1765. Podle nejstaršího dochovaného plánu z roku 1770 je park nazván „Krásným údolím“, ve kterém se postupně postavily Modrý dům, Václavovy lázně, Švýcarský dům, přestavěl Hamr, zřídil umělý vodopád a další krajinářské prvky. Po předání parku hraběnčině synovci Jiřímu jej přejmenoval na Tereziino údolí. Park představuje mimořádný příklad rané krajinářské tvorby, čímž se řadí k nejvýznamnějším historickým parkům v České republice. Na konci Terčina údolí stojí pozdně gotická tvrz Cuknštejn. 

Koželužna

Koželužna

Historická budova Koželužna se nachází v Nových Hradech v Komenského ulici, nedaleko novohradského náměstí. Má trochu smůlu v tom, že je schovaná v zástavbě okolních domů, a tak ji občas lidé míjejí. Kdo ji však objeví, je mile překvapen a nadšen jejím interiérem, který nabízí v přízemí sálek s klenutými stropy a dvě patra výstavních prostor, zajímavé je i propojení starých trámů s novým dřevěným členěním, uvnitř objektu najdete i studnu a venku po obvodu jižní stěny budovy venkovní pavlač. Ke Koželužně Vás přivedou dva květinové záhony, a když projdete budovou, můžete vyjít i na malý útulný zelený dvorek.
Ačkoliv byla Koželužna ještě před několika lety téměř v troskách, dnes se do ní vrátil naplno život. A to ne ledajaký. Celý rok se zde konají kulturní a společenské akce a aktivity pro všechny věkové kategorie a zájmy. Během posledních několika let se zde uskutečnily zajímavé výstavy obrazů a fotografií, seniorská setkání nebo vzdělávací semináře. Nyní můžete do Koželužny zavítat i na řezbářské, výtvarné a taneční dílny, cestovatelské besedy, setkání se spisovateli nebo jiné klubové pořady. A tak se k nám do Koželužny přijďte podívat, posedět, malovat, tančit, poslouchat anebo se jen tak na chvíli zastavit…

Novohradské muzeum

Novohradské muzeum

Novohradské muzeum se nachází v budově Kulturně-spolkového domu v České ulici a nabízí návštěvníkům přehled, který se zastavuje u významných událostí a osobností, jež je tvořili. Jedinečný pohled na reliéf místní krajiny nabízí unikátní vrstevnicový model Novohradských hor, který v měřítku 1:12 500 obrazuje území o ploše přes 500 km2. Model je osazen 90 svítícími diodami označující nejvýznamnější hory, obce, vodní plochy a přírodní zajímavosti.

Skanzen ochrany státní hranice a železné opony

Skanzen ochrany státní hranice a železné opony

Expozice se nachází u hraničního přechodu Nové Hrady – Pyhrabruck. Jejím cílem je přiblížit vývoj ochrany hranic od nejstarších dob až po vstup České republiky do schengenského prostoru. Větší část expozice je zaměřena na ochranu státní hranice v období tzv. studené války, kdy byl svět rozdělen na dvě nesmiřitelné politicko-hospodářské a vojenské soustavy. 

Dřevěné sochy 

Od roku 2006 zdobí Nové Hrady dřevěné sochy vytvořené 10 řezbáři (z Čech, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Ukrajiny, Polska, Litvy a Lotyšska), kteří během 14 dní dokázali vytvořit galerii pod širým nebem. 6 soch je umístěno v zámeckém parku – Lavička - Duše přírody - Vodní skřítek - Váza - Mezi nebem a vodou - Život, láska a věda, 2 sochy jsou v blízkosti Domu s pečovatelskou službou – Rodina a Příroda, jedna socha zdobí klášterní zahradu – Svatý Josef a jedna socha je před základní školou v Komenského ulici – Škola života. Projděte se místy, kde jsou sochy umístěny a třeba chvilku poseďte v jejich blízkosti…

Rathaus

Radnice

Renesanční radnice je umístěna v severozápadním rohu náměstí. Radnice z 16. stol. je poprvé připomínána r. 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují mimo jiné i křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru na počátku 20. stol. předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů. V přízemí radnice je pro návštěvníky otevřeno Kulturní a informační centrum. Ve sklepení a vnitřním dvorku budovy je umístěna restaurace.